Naše nejjedovatější houby

Houby již nepatří mezi rostliny, tvoří samostatnou skupinu živých organismů.

Většina jedovatých hub je na chuť příjemná, některé dokonce – dle svědectví přeživších otrávených – vynikající.

Při potížích po požití hub se nesmí váhat s vyhledáním lékařské pomoci, vyčkávat může mít vážné až smrtelné následky.

Doba mezi požitím a prvními příznaky otravy se přitom může lišit od několika minut až po několik dní.

Pozor, níže uvedené údaje neslouží k bezpečné identifikaci hub, je to jen stručný přehled vybraných hub z různých pohledů...nejnebezpečnější, nejběžněji sbírané houby, opomíjené houby a chráněné houby....

Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) je považována za nejnebezpečnější houbu Evropy a Severní Ameriky – způsobuje zde nejvíce smrtelných otrav. Je nejen prudce jedovatá, ale navíc se první příznaky otravy objevují až v okamžiku, kdy je jed vstřebán v organismu a jsou již zasaženy důležité orgány (zejména játra), tj. po cirka 8 až 12 hodinách, pak následuje asi 2 dny bouřlivých projevů (nevolností, zvracením, průjmem), slabší osoby mohou podlehnout již v této fázy na dehydrataci. Po bouřlivých projevech přijde zdánlivé odeznění a úleva na 1 den, ovšem v této chvíli se dokonává poškození jater, na následky čeho neléčený člověk 5 až 6 den umírá na jaterní nedostatečnost nebo otok mozku. V současnosti se udává úmrtnost cca 1/4 otrávených. Podle výpovědí otrávených má muchomůrka vynikající chuť. U muchomůrky zelené nejvíce toxinů obsahují zralé, dospělé plodnice, především lupeny. Malých plodnic byste musel sníst opravdu hodně. Dospělému člověku stačí na smrtelnou dávku polovina až celý klobouk – čili jeden řízek (oficiálně se uvádí jako smrtelná dávka cca 50 g čerstvé plodnice). Muchomůrka bývá zaměňována například za bedlu, žampiony, růžovku či jedlou holubinku nazelenalou.

Muchomůrka zelená (Amanita phalloides)

Muchomůrka jízlivá (Amanita virosa) je smrtelně jedovatá, svou nebezpečností se velmi blíží muchomůrce zelené a má stejný průběh otravy. Je možná záměna hlavně za jedlé pečárky (žampiony), které mají v mládí bělavé lupeny. Riziko záměny je ještě vyšší než u muchomůrky zelené.

Muchomůrka jízlivá (Amanita virosa)

Pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus) je naší nejjedovatější a zároveň nejzákeřnější houbou. Zákeřná je hlavně doba inkubace, příznaky otravy se totiž projevují za 2 dny až 3 týdny, díky tomu byla jeho jedovatost dlouho utajena, až do roku 1958 se považovala za jedlou. Přitom dokáže lehce usmrtit nebo vážným způsobem trvale poškodit ledviny. Jako smrtelná dávka se uvádí 30 g čerstvé houby. Vyskytuje se vzácně a otravy u nás jsou buď velmi vyjímečné nebo se je nepodaří identifikovat. Pavučinec plyšový lze zaměnit hlavně za jedlé druhy pavučince, ale i trošku vzdáleněji podobné lišky.

Pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus)

Čepičatka jehličnanová  (Galerina marginata) prudce jedovatý druh houby obsahující stejný jed jako můchomůrka zelená. Otrava má stejný průběh, tj. zvracení, průjem, poškození jater a bez včasného ošetření i smrt. Roste hojně na podzim na zetlelém dřevě, vzácněji i na zemi bez zjevného spojení se dřevem. Jakkoli český název napovídá vazbu na dřevo jehličnanů, běžně se vyskytuje i na mrtvém dřevě listnáčů. Nebezpečná především pro možnou záměnou s jedlou opeňkou měnlivou (Kuehneromyces mutabilis).

Čepičatka jehličnanová  (Galerina marginata)

Vláknice začervenalá (Inocybe erubescens) nazývána též vláknice Patouillardova je prudce jedovatá houba obsahující muskarin, otrava je velmi nepříjemná a projeví se do půl hodiny po požití celkovou nevolností provázenou vyměšováním velkého množství slin, zvracením, průjmy a křečemi. Při požití většího množství může nastat smrt. Nejčastěji lze vláknici zaměnit za čirůvku májovku či závojenku podtrnku.

Vláknice začervenalá (Inocybe erubescens)

Muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina) též nazývaná panterová či tygrovitá. První příznaky otravy se projevují za půl až dvě hodiny po požití pokrmu. Dostavuje se blouznění, účinek není vzdálený alkoholové opilosti. Je to naše nejsilnější halicinogení houba obsahující muskarin, cirka desetkrát silnější než muchomůrka červená. Halucinace mohou mít těžký průběh s nasledkem smrti! U nás roste místy velmi hojně. Muchomůrka tygrovaná je velmi podobná jedlé muchomůrce šedivce a lze ji také zaměnit za velmi oblíbenou a chutnou muchomůrku růžovku.

Muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina)

Závojenka olovová (Entoloma sinuatum) je smrtelně jedovatá, hezky vypadající houba. Otrava se projevuje již 2 hodiny po jídle, silné zvracení a průjmy mohou trvat i několik dní. Vzácně může otrava skončit i smrtí. U nás se vyskytuje jen místy. Je možné zaměnit s mladými plodnicemi hřibů dubových (praváků), když ale odlomíte klobouk, poznáte závojenku podle lupenů, místo nichž mají hřiby rourky.

Závojenka olovová (Entoloma sinuatum)

-----------------------------------------------------------------------------------

Pod čarou, na co si dát také pozor. Mezi naše smrtelně jedovaté houby ještě patří příbuzné muchomůrky zelené, přímo poddruch Muchomůrka bílá (Amanita phalloides var. alba) a vzácná Muchomůrka jarní (Amanita verna), která se považuje již za samostatný druh. Tyto muchomůrky jsou podobně nebezpečné jako muchomůrka zelená. Pletou se především se žampióny od kterých se liší hlavně tím, že májí bílé lupeny! Jedlé druhy žampionů mají růžové až čokoládově hnědé lupeny a anýzovou vůni

Muchomůrka bílá

Muchomůrka jarní

Muchomůrka červená, často symbol jedovatých hub je jen halucinogenní houba s toxinem muskarin. Cirka 10x méně halucinogení než muchomůrka tygrovaná, přesto se nedoporučuje jakkoliv ani s ní experimentovat!

Muchomůrka červená

Pečárka zápašná (Agaricus xanthoderma) je jedovatá houba, která způsobuje časté otravy, protože se velmi podobá většina jedlých pečárek. Až polovinu otrav lidí co si myslí, že jedí pečárku ovčí či polní se otráví touto houbou. Otravy nejsou většinou těžkého průběhu, ale dráždivé fenolové látky přítomné v plodnicích způsobují, někdy až druhý den po jídle, zvracení a střevní potíže. Každý, kdo sbírá pečárky, by se měl naučit tento druh poznávat, aby nedošlo k záměně. Hlavními znaky jsou slabé žloutnutí celé plodnice po poranění a plodnice nepříjemně páchnou fenolem, při vaření je pach silnější.

Pečárka zápašná (Agaricus xanthoderma)

Bedla zahradní (Chlorophyllum rhacodes var. hortensis)
je poddruhem bedle červenající a může citlivějším jedinců způsobit trávicí obtíže. Bedly zahradní jsou většinou velice mohutné a světle vybarvené bedly s oranžovějící dužninou, rostoucí v trávě či listí mimo les – na zahradách, v kompostu, v parcích a křovinách. Proto pokud najdete bedle na nezvyklém místě, raději je nesbírejte. Po požití těchto bedel byly zaznamenány lehké otravy, a proto se doporučuje běžným houbařům sbírat jen velké plodnice bedly vysoké rostoucí v jehličnatých lesích. Dříve se doporučoval i sběr např. rozšířené bedle červenající a bedle šedohnědé, ale protože citlivým lidem způsobovali nevolnost a alergické reakce, již se jejich sběr nedoporučuje. Pokud se chcete omezit na sběr jen bedle vysoké, dobrým poznávacím znamením jak ji poznat od bedle červenající a sedohnědé je chování dužiny při otlaku nebo řezu – jakmile se začne barvit, tak nebrat. Bedla vysoká totiž barvu dužiny při řezu ani otlaku nemění. Bedla ostrošupinná, bedla kaštanová, bedla chřapáčová, bedla klamavá či bedla jedovatá a další podobné jsou také významně jedovaté druhy bedel, některé dokonce obsahují stejné jedovaté látky jako muchomůrka zelená. Není však třeba se tím přehnaně znepokojovat – tyto bedle jsou viditelně odlišné, malé, vzácné a podobně, tak by se neměli s jedlými zaměnit. I přesto, pokud nejste zkušený houbař, tak se řiďte doporučením výše a sbírejte raději jen velké plodnice výborné bedle vysoké, případně bedle červenající a šedohnědé, pokud se přikloníte k té části houbařů co je chtějí sbírat.

Bedla zahradní (foto Zdeněk Hájek)

Otravy po syrových houbách, po konzumaci některých hub označovaných i za jedlé se může dostavit zvracení, průjmy, protože některé druhy hub obsahují jedovaté látky v syrovém stavu. Tato otrava se může projevit různě dlouho po konzumaci. Tento druh otrav může způsobit například muchomůrka růžovka, václavka, hřib satan, hřib kovář, hřib koloděj atd. Vzhledem k tomu, že styl upravování hub se s časem mění, již se tepelně neupravují tak dlouze jako za našich babiček, je pravděpodobně důvod, proč se postupem času některé  houby dříve označované za jedlé nyní označují již za nejedlé/jedovaté...

Hřib satan - jedovatá houba, která je teoreticky po dobré tepelné úpravě jedlý, ač zůstavá psychotropní, takže se rozhodně nedoporučuje konzumovat.

Hřib satan, rod Rubroboletus

Hřib koloděj - je považován za jednou houbu, ale je nutná tepelná uprava min. 20 minut, jinak mohou mít citlivý lidé zažívací potíže. Je to náš největší hřib, je zákanem chráněný.

Hřib koloděj, rod Suillellus

Hřžib žlučový - hořčák, velmi známý hřib, který dokáže zkazit pokrm, pokud se do něj nechtěně připlete po záměně s jiným hřibem, není jedovatý, ale je velmi hořký - nejedlý...

Hřib žlučový

Ucháč obecný (Gyromitra esculenta), přezdívaného mozek je velmi zajímavou houbou. Francouzi ho mají za oblíbenou specialitu, Němci a Švýcaři za jedovatou. Pravda je, že 400 g syrové houby může již zabít, ovšem správnou tepelnou úpravou či pečlivým sušením se její jed neutralizuje. Je to takové francouzské fugu mezi houbami (fugu – v Japonsku oblíbená specialita z jedovatého čverzubece). U nás byl ucháč obecný v atlasech označován jako jedlá houba a v dnešní je již označován jako jedovatá.

Ucháč obecný

Další zajimavou houbou je Hnojník inkoustový (Coprinopsis atramentaria), mladé plodnice hnojníku inkoustového jsou jedlé a chutné. Po jídle připraveného z tohoto i z jiných druhů hnojníků se však nesmí pít alkoholické nápoje, zhruba po 2 až 3 hodinách od konzumace hub je vypití třeba i jen piva nejkritičtější, v té chvíli látky z hnojníku zabraňují vstřebání alkoholu a záhy se objeví příznaky otravy alkoholem. U jiných hub je naopak pivo vhodnou kombinací, protože houby jsou těžko stravitelné.

Hnojník ingoustový (foto Jiří Burel)

Lysohlávka kopinatá (Psilocybe semilanceata) je u nás nejznámější halucinogenní houba obsahující toxin psilocybin. V malé dávce vyvolává povznášející stavy spojené s halucinacemi, ve větší dávce způsobuje otravu. Ač se z ní člověk těžko smrtelně otráví, hranice mezi povznášejícími pocity a otravou je vemli tenká a individuální. Člověk si může sám přivodit vážná zranění během působení obsažené drogy a opakovaným užitím riskuje také závislost. Další naše halucinogení houby jsou Lysohlávka modrajicí, Lysohlávka česká a Kropenatec zvoncovitý. Dalším velkým rizikem zahrávání si s lysohlávkami je možná záměna za některé smrtelně jedovaté čepičatky!

Lysohlávka kopinatá (Psilocybe semilanceata)

Účinek halucinogeních hub blíže

Do mozku pronikají dvě skupiny toxinů – první vyvolá pravé halucinace (muchomůrka červená, mochomůrka tygrovaná), hlavní toxin jmenujeme muscimol, druhá se projeví pseudohalucinacemi (lysohlávky) s toxinem psilocybinem. Nejméně nebezpečné jsou lysohlávky, například známá lysohlávka kopinatá a lysohlávka modrající (Psilocybe cyanescens) – vyvolávají totiž jen pseudohalucinace, což znamená, že při jejich působení zůstáváte sami sebou, nejste mimo. Klidně můžete s lidmi rozmlouvat, jen budete mít zkreslené vnímání, například se vám může jevit, že váš společník divně vypadá, že je vše zbarvené nebo že v místnosti hraje hudba, vzdálenosti jsou změněné a podobně, ale pořád jste to vy. Kdežto u pravé halucinace schopnost sebereflexe zcela zmizí. Typické jsou v tomto směru halucinace po požití durmanu obecného.

Pseudohalucinace

Psilocybin není návykový. Jste–li prvouživatel, experimentátor, riskujete, že prožijete buď good, nebo bad trip. Když budou prožitky nepříjemné, tak si houbičky znovu nevezmete. Trvalé poškození orgánů lysohlávkami je sice vyloučeno, ale přesto experimentování může být velmi rizikové, nebezpečná je kombinace s alkoholem, kombinace různých houbiček se můžete dostat do stavu, který by jste určitě nechtěli nikdy prožít. Ale asi to úplně nejnebezpečnější je, pokud není někdo kdo by se o všechny v tripu staral a usměrňoval je. Tj. nezůstane nikdo, kdo by jedinci se skreslenou relalitu včas nezabránit, aby například vyskočil z okna v patře, prože si milně myslel, že je v přízemí. Kdybychom u hub uznávali kategorizaci na lehké a těžké drogy, je lysohlávka na úrovni lehkých drog, tedy na úrovni srovnatelné s marihuanou.

Pravé halucinace

Zde mohou být stavy daleko horší. Toxin jako takový také nepoškodí orgány, avšak v komatózním stavu (bezvědomí) může člověk například zvracet a následně se zvratky udusit. Sušením či vařením se zvyšuje koncentrace respektive účinnost toxinů. Muchomůrka tygrovaná má asi desetkrát víc halucinogeních látek než muchomůrka červená. Po muchomůrkách můžete být veselý, smutný nebo zuřivý, prostě takový, jako když se pořádně opijete a ztratíte pojem o realitě a sebereflexi. Projevy jsou podobné pořádnému alkoholovému opojení. Tento stav skrývá velká rizika, kdy si nějak ublížíte, podobně jako u pseudohalucinace umocněné na druhou nebo spíš natřetí.

Nejlepší prevence je dobrá znalost hub a nejíst žádné podezřelé! Při podezření na požití jedovaté houby je nejlepší prevence sníst cca deset tablet živočišného uhlí, na něž se toxin naváže a jemné uhlí navíc vytvoří ochranný film na žaludeční a střevní sliznici a toxin se do krevního oběhu nevstřebá. Včasná aplikace živočišného uhlí je dodnes nejúčinnější metoda léčby. A samozřejmě pití co největšího množství tekutin (minerálky, čaje), abychom toxiny eliminovali močí. Pokud se otrava jakkoliv potvrdí, musíte se okamžitě dopravit k lékaři. Důležitá je včasnost, pokud se již rozvyne obrovský průjem, může člověka natolik dehydrovat a oslabit, že se již nedokáže k lékaři dopravit či zavolat pomoc. S přibývajícím časem dochází také k nenávratnému poškození důležitých orgánů.

Jedno z dalších nebezpečí je zbírání hub v zahraničí, houby, které znáte perfektně z okolí chalupy, vypadají jinde trochu jinak a jejich pro nás neznámí příbuzní mohou vypadat až neskutečně podobně. Pokud vyjedete třeba do Švédska nebo do Egypta a uvidíte tam moře hub, buďte opatrní, lehce zaměníte i jedovaté houby podobné naším jedlím houbám, proto se sběru raději vyhněte a užijte si dovolené ve zdraví.

V České republice dochází za rok přibližně ke 400 případům otrav. Otrávených bývá více, neboť se téměř vždy jedná o skupinovou, „rodinnou“ intoxikaci. Bývá pravidlem, že v letech, kdy jsou hub plné lesy, jsou i plné nemocnice otrávených. Nejčastější otravy jsou díky bohu ty lehké, projevující se pouze nevolností, zvracením, případně průjmy. Smrtelných otrav bývá relativně málo, maximálně pět do roka. (zdroj: RNDr. et Mgr. Jaroslav Klán, CSc.)

Toxikologická pohotovost 24 hodin denně (RNDr. et Mgr. Jaroslav Klán, CSc.) pro rychlou analýzu nejrůznější intoxikace od léčiv, drog, alkoholu až po rostliny a houby. Služba spočívá v podávání informací, případně předběžného určení podezřelé rostliny či houby na základě fotografie zaslané do počítače nebo mobilního telefonu.
Telefon: 602 874 319

-----------------------------------------------------------------------------------

-----------------------------------------------------------------------------------

Pod dvojtou čarou si vyjímečně dovolím i pravý opak předcházejících přehledů, vyjmenovat běžné jedlé houby, které většina českých hobby houbařů zná a dle svých preferencí také sbírá.

Často je lidé znají jen pod lidovými názvy jako třeba babka, suchohřib, pravák, maslák. Stejně jsem na tom byl i já, než jsem si je vyhledal v atlasech....

Hřib smrkový - pravák, rod Boletus

Král mezi českými hříbky. Ještě můžeme narazit na hřib dubový, borový atd.

Hřib kovář - modrák, rod Neoboletus

Patří mezi modrající houby, jako hřib koloděj a za syrova je mírně jedovatý. Obecně se doporučuje takové houby minimálně 20 minut tepleně upravovat. Modráka není dobré sušit, ztrácí své jinak vynikájící aroma, ale pokud ho usušíte, hlavně myslet na to, že ho nesmíte přidat do omáčky až na konec, aby se stihl ještě tepelně upravit.

Kozák březový, příbuzný křemenáčů, rod Lessinum

Sbírá se od června do konce října. Vyskutuje se v listnatých i smíšených lesích. ovšem vždy výhradně pod břízami se kterými žije v symbióze.

Křemenáč dubový (krvavý), rod Lessinum

Oblíbená houba. Další u nás běžné druhy jsou smrkový a osikový.

Hřib hnědý - suchohřib, rod Imleria

Velmi oblíbený hřib, pokud někdo nesbírá babky, tak je asi nejrosšířenějším druhem hřibu...

Hřib sametový - babka, rod Xerocomellus

Obecně je babek, tedy hřibů rodu Xecocomellus více jak 8 druhů. Osobně tuto babku sbírám rád, pokud je v košíku ještě místo.

Hřib žlutomasý - babka, rod Xerocomellus

Pozor, je prokázané, že obsahují už od mala stopy plísně (Nedohub zlatovýtrusý), která se rychle množí, proto sbírat jen mladé plodnice bez viditelných stop napadení plísní!  Doporučuje se rychle zpracovat a raději nesušit. Plísně se mohou při skladování a zpracovávání přenést i na zbývající houby. Mnoho houbařů proto tuto houbu ani nesbírá.

Klouzek sličný - maslák, rod Suillus

Chutná jedlá houba vhodná ke konzumaci ve všech úpravách kromě sušení. Ještě je u nás rozšířený klouzek obecný.

Pečárka ovčí - žampion, rod Agaricus

Pozor na záměnu s pečárku zápašnou!

Pečárka polní - žampion, rod Agaricus

Pozor na záměnu s pečárku zápašnou!

Bedla vysoká

Pozor na záměnu s jedovatými bedlami, nesbírat velmi malé plodnice (to jsou typicky jedovaté druhy) a sbírat jen v lesích. Je to naše nejhodnotnější bedla, velmi ceněná. Otázkou je zda sbírat či nesbírat následující dvě bedle, červenající a šedohnědou, které mohou p

Bedla červenající, foto Tereza Tejklová

Tato bedla je označována některými odborníky za rizikovou pro citlivé jedince, proto ji někteří odborníci již nedoporučují sbírat, citlívé lidé by si měli dát pozor.

Bedla šedohnědá, foto Lucie Zibarová

Tato bedla je označována některými odborníky za rizikovou pro citlivé jedince, proto ji někteří odborníci již nedoporučují sbírat, citlívé lidé by si měli dát pozor.

Muchomůrka růžovka - růžovka, masák, rod Amanita

Pozor na záměnu za jinou můchomůrku, jak tygrovanou, tak hlavně zelenou!!!
Řadí se mezi houby, které se musí dobře tepelně upravit, jinak mohou způsobit citlivým lidem zažívací potíže.

Václavka obecná, rod Armillaria

Za syrova mírně jedovatá, Doporučuje se sbírat jen mladé plodnice a dobře je tepelně upravit. Může být huře stravitelná pro citlivé lidi, přesto jde o tržní houbu. Zajimavostí je, že může poškozovat mladé dřeviny a jejich podhoubí se může rozkládat velkém prostoru, je znám exemplář Václavky smrkové o rozloze 9 km2 s hmotností 600 tun a stářím asi 2400 let, tím je to největší známí živý organismus na zemi.

Podle odborníků jsou u nás hojné i výborné opomíjené houby

Holubinky - sezóna holubinek začíná již od začátku léta, mezi holubinkami jsou výborné jedlé druhy, smrtelně jedovaté holubinky neexistují, ale nesmí se zaměnit s muchomůrkami!!! U holubinek – na rozdíl od jedovatých muchomůrek - nikdy nenaleznete na noze prsten, kalich (neboli pochvu) nebo hlízu. Pokud si jsem jistý, že se jedná o holubinku, lze jedlé/nejedlé holubinky rozlišit podle chuti, Chutná-li příjemně, jsou jedlé, jsou-li palčivé, štiplavé či hořké, holubinka je nejedlá.  Nejedlé holubinky jsou například holubinka vrhavka či holubinka jízlivá. Doporučuji nastudovat další znaky od mikologů.

Holubinka nazelenalá
Vynikající houba s jemně nasládlou chutí po oříšcích. Celkově má v kuchyni všestranné využití, mladé houby se skvěle hodí do octa, ale výtečná je i na másle jako škvarky, na houbové řízky nebo do různých směsí.Pozor na záměnu s muchomůrkou zelenou!

Holubinka namodralá
Jedna z nejchutnějších holubinek se všestraním použitím. Vynikající do smaženice!

Holubinka mandlová
Se svoji lahodně nasládkou chutí po mandlich je považována za delikatesu.

Ryzec pravý
Výbornaá jedlá houba. Jedlé a nejedlé druhy této naoranžovělé houby odlišíte velice snadno – ryzce s mlékem bílým jsou až na výjimky nejedlé, na ryzcích s oranžovým až červeným mlékem si naopak výborně pochutnáte.

Pýchavka obecná
de o výtečnou jedlou houbou která je houbaři pro svůj drobný vzrůst často opomíjená, a to i přesto, že její chuť mnohdy předčí i některé druhy hřibů.

Vatovec obrovský - pýchavka obrovská

Vynikající houba, kterou lze nalést na od června do listopadu, v trávě na okrajích lesů, pastvinách či loukách, nejlépe s výskytem kopřiv. Kulovité plodnice mají v průměru aži 60 cm, chuťově nejlepší a labužníky ceněné jsou především pýchavky menšího až středního vzrůstu, pro představu zhruba od velikosti tenisového míčku po míč fotbalový. Bývají krásně tvrdé a zároveň v tomto stadiu ještě nebývají napadeny hmyzem. Důležité je vědět, že konzumovat můžete pouze plodnice, které mají uvnitř bílou dužinu. Nažloutlé a měkké plodnice nechte raději v lese.
Asi nejznámější úpravou pýchavky obrovské jsou řízky smažené v trojobalu či v těstíčku. Už méně známou je pak příprava na způsob mozečku a učiněným kulinářským skvostem je čerstvý, jemný pýchavkový krém s osmaženou houskou. Houba snese i několikadenní uskladnění v ledničce, ale její příjemná vůně se rychle vytrácí a dužnina vysycháním nabývá polystyrenové konzistence, proto není nad čerstvé pýchavky a jejich rychlou spotřebu.

Ještě existují i jarní a zimní houby, ale to je už nad rámec mého přehledu....

-----------------------------------------------------------------------------------

-----------------------------------------------------------------------------------

-----------------------------------------------------------------------------------

Pod trojtou čarou uvádím příklady zákonem chráněných hub, je zakázaný sběr a jakékoliv ničení, v roce 1992 jich bylo určeno přes 40 druhů, pokuta je například za sběr Hřibu moravského 50 tisíc korun! Zákonem chráněný je i náš jedinný lanýž - Lanýž letní. Mezi chráněné patří i náš největší hřib - jeodvatý Hřib satan.

Příklady kriticky ohrožených druhů:

Hřib královský

Hřib moravský, foto Pavel Špinar

Muchomůrka císařská

Hlíhovec ostnovýtrusný

Lanýž letní
Jedna z nejdražších hub na světě, roste i u nás v Česku, a to v oblasti střední Moravy. Má kulovitý tvar a většinou roste v hloubce 30 cm pod zemí. Vyhovuje jí horké a vlhké prostředí a dosahuje velikosti 3 až 6 cm. Jeho povrch je zpravidla hnědočerného až černého odstínu a bývá často popraskaný a bradavičnatý. Vůně lanýžů připomíná mleté vlašské ořechy.

Klouzek žlutavý

Hřib nachový foto Mgr. František Šaržík
Je mnohými považován za nejkrásnější hřib Česka, Evpropy i vůbec na světě! Je jedovatý, patří mezi modrající hřiby, podobný je také hřib Le Galové a hřib satan.

Varování: autor nepřímá zodpovědnost za následky pozření hub, je volbou každého jak se zachová. Výše uvedené údaje jsou poskytovány bezplatně v dobré víře pro rošíření základního povědomí, ale jen velmi stručným způsobem. Pokud si nejste jistý druhem houby použijte obsáhlejší zdroje a nikdy takové houby nejezte pokud si nejste jisti o jakou houbu se jedná. Můžete také vyhledat odbornou pomoc mikologických odborníku, navštívit výstavy pro rozšíření svých znalostí apod.

Zdroje:

www.wikipedie.cz

www.mykologie.net

www.naturatlas.cz

S mykologem o otravách, jedovatých a halucinogenních houbách bez předsudků - autor Milš Kučera
https://www.ireceptar.cz/zdravi/s-mykologem-o-otravach-jedovatych-a-halucinogennich-houbach-bez-predsudku.html